Rozhodla jsem se na chvilinku si vést blog, protože mám potřebu se vypsat ze svých pocitů, co se týče Dukanovy diety a občas vlastně i života celkově :-)
S Dukanem jsem začla teď v pondělí 19.8.. První den byl opravdu dost náročný, protože mi nebylo dobře už v noci - asi tělo stresovalo s předstihem, nebo nevím...takže jsem už do práce došla docela slabá a hlava se mi motala a do toho pod neustálým přílivem bílkovin, ale ne sacharidů, jsem se začala cítit ještě slabější. Takže jsem došla potom z práce domů, v zoufalství do sebe nacpala další bílkoviny (rybu ve vlastní štávě a kousek salámu 91% masa) a šla si jakože lehnout. Samozřejmě jsem byla tak vyřízená, že jsem nemohla usnout a to bych bývala toho šlofíka ráda.
Nakonec jsem se tedy rozhodla zkusit se podívat na nejnovější díl True Blood, k tomu si dát čaj, pak si chvíli číst a doufat, že potom brzo usnu. K mé smůle jsem potom dostala skvělý nápad, co koupit mámě k blížícím se narozeninám a chtěla jsem to s ní prvně probrat. Tohle rozhodnutí následoval sled událostí, který se ovšem nešel dohromady s mou únavou. Máma mi totiž napsala, že stíhá dojít na chat až v půl desáté. Optimisticky jsem si myslela, že myslí mého (tedy finského) času, žel bohu myslela čas český. Takže čekačka do půl jedenácté. Pak se tam objevila ségra, která se mnou potřebovala nutně probrat jeden Specifickej symbol pro platbu, co potřebovala udělat, ale já nebyla v náladě jí to hledat, tak jsem ji poslala, ať si to najde sama. Ovšem nedošlo mi, že tam bude tvrdnout a hledat a já tímpádem budu marně čekat na mámu. Došlo to do bodu frustrace z čekání, ségra nereagovala na zprávy na chatu (asi jak byla zabraná do hledání toho čísla) a já už pak byla tak unavená a naštvaná, až jsem se rozbrečela....
Takže takhle, vážení přátelé, ne! Pokud byste někdy začínali s Dukanem, tak proboha v den, kdy máte mírný program a budete si moct dovolit jít do postele kdykoliv, hlavně si nic nedomlouvejte na večer a v klídku zaplujte do postele. Tělo se s tím musí probrat. Musím přiznat, že ten večer vzhledem k té únavě, doplněné o první příznaky ketózy to bylo opravdu hrozné. No...pozdě bycha honiti.
Druhý den už byl snadnější, únava mě dostihla až v jednu hodinu dopoledne, pachuť v puse už se taky trochu zlepšila, příznaky ketózy sice ještě byly, ale už se to měnilo k lepšímu. Navíc jsem si vzpomněla, že vlastně existují bílkovinové těstoviny tzv. Štíhlé nudle:-) Když jsem se o nich na jaře dočetla, tak jsem moc nechápala, k čemu by byly dobré, ovšem teď jsem moc ráda, že jsem si na ně vzpomněla. Okamžitě jsem začala hledat na internetu, jestli něco takového máme taky ve Finsku a objevila jsem, že jeden e-shop pro lidi, co se vyhýbají uhlohydrátům, tu tyhle těstoviny vedet, takže hned dnes odpoledne musím něco objednat:-)
Večer jsem šla na koncert švédské skupiny Kent, tady v Turku v Linnanpuisto :-) Bylo to super. I když jsem šla sama a měla jsem ještě pořád lehkou ketózu, takže se mi trochu motala hlava a měla jsem pořád žízeň a tímpádem strach pít, protože bych musela pořád lítat na toitoiky (což jsem vyřešila špatně - nepitím moc), tak jsem to nakonec fyzicky zvládla na jedničku (tady poznámka č.2 - nezačínejte dietu, když jdete na takovouhle akci :-D je to fakt náročný!). Koncert byl na jedničku, precizní zvuk, naprosto fantastické světla, jako ta show, co dokázali jen správným osvětlením, to bylo něco neuvěřitelného. A asi nejlepší byl ale začátek, kdy v podstatě zahájili koncert ve zkušebně - na pódiu byla sestavena malá zkušebna, kterou postupně technici během prvního songu rozebírali. Fotku případně dodám později, bylo to super:-) Na to, že švédsky neumím, jen rozumím některá náhodná slova a tímpádem jsem nerozuměla cca. 95% toho, co se na koncertě zpívalo či mluvilo, tak se mi to opravdu moc líbilo...prostě...je to opravdu tak, že jazyk není až tak důležitý, když jsou lidi na stejné vlně :-)
A dnes tedy jedu už třetí den...už to začíná být snadnější, zvládám to už snáze, ketoza už asi taky ustupuje. Vzhledem k tomu, že už budou dvě hodiny a zatím mi není tak podivně, jako mi bylo včera, tak bych řekla, že začínám překonávat nejhorší :-) Super!
