Mám za sebou třetí a čtvrtý den....teda čtvrtý ještě ne úplně, ale nečekám velké změny.
Třetí den probíhal v pohodě, zaznamenala jsem už docela nárůst energie, menší hlad, i když jsem jedla dobře a kdykoliv jsem měla hlad. Dokonce jsem byla tak plná energie, že jsem večer nemohla usnout.
Taky mi došel balíček detoxikačních přípravků z Brna, tak čekám, že mi ještě víc pomůže v brzké době zlepšit jak zdravotní stav, tak proces hubnutí :)
Dnes ráno se mi vstávalo docela špatně, protože jsem večer nemohla dlouho usnout, ačkoliv mi nekručelo v břiše, tak evidentně byl na vině hlad. Když jsem pak večer v zoufalství do sebe nasoukala vařené vejce (co jsem měla připravené na ráno a nic jiného se mi nechtělo v zoufalství už lovit), tak jsem totiž usnula během pěti minut. Takže počítám, že to bylo o tomhle. ¨
Ráno jsem ale musela vstávat klasicky v 7:40. S tím, že já ráda spím tak alespon 7,5 -8 hodin za noc, tak tohle bylo zoufale málo, neb jsem usnula určitě tak k jedné hodině ranní. Navíc asi díky cigaretám, kterých jsem si pár za posledních několik dní dala, když už jsem dostala tu krabičku od kamarádky...a k tomu, že jsem začla díky Dukanovi konzumovat mléčné produkty, tak se mi asi rozjela alergie.... Takže v tomhle ohledu změna k horšímu. Na váze sice o 1,7 kg méně než v pondělí, ale pořád ucpaný nos (nebo pro změnu kýchám a mám nos plný, ovšem to by se člověk nedosmrkal...). A k tomu mi začaly asi od alergie zaléhat uši a pálit mě oči. Když to sečtu s tou únavou po špatné noci - nic moc. Ale to se poddá. Hned jak přejdu do druhé fáze Dukana, tak zase vyloučím mléčné produkty na minimum a budu se snažit konzumovat hlavně sojové jogurty a mléko.
Taky jsem si včera objednala ty proteinové těstovinky, tak mám hned lepší náladu. Konečně si nebudu muset do práce nosit kuřecí prso s kuřecím prsem a s hořticí, ale s těstovinama :-) jeee :-)
a taky už se těším na zeleninu :-) ale ráda bych vydržela 7-8 dní v téhle první fázi, čili buď do neděle, nebo až do pondělí :-) Uvidíme. Snad mi dojdou ty těstoviny ještě dnes, ráno mi psali e-mail, že to bylo vyexpedované. Mohou se prý už v první fázi, takže bych mohla mít nějakou normálnější svačinu už zítra do práce :-)
torstai 23. elokuuta 2012
keskiviikko 22. elokuuta 2012
Já a pan Dukan....story začíná :-)
Rozhodla jsem se na chvilinku si vést blog, protože mám potřebu se vypsat ze svých pocitů, co se týče Dukanovy diety a občas vlastně i života celkově :-)
S Dukanem jsem začla teď v pondělí 19.8.. První den byl opravdu dost náročný, protože mi nebylo dobře už v noci - asi tělo stresovalo s předstihem, nebo nevím...takže jsem už do práce došla docela slabá a hlava se mi motala a do toho pod neustálým přílivem bílkovin, ale ne sacharidů, jsem se začala cítit ještě slabější. Takže jsem došla potom z práce domů, v zoufalství do sebe nacpala další bílkoviny (rybu ve vlastní štávě a kousek salámu 91% masa) a šla si jakože lehnout. Samozřejmě jsem byla tak vyřízená, že jsem nemohla usnout a to bych bývala toho šlofíka ráda.
Nakonec jsem se tedy rozhodla zkusit se podívat na nejnovější díl True Blood, k tomu si dát čaj, pak si chvíli číst a doufat, že potom brzo usnu. K mé smůle jsem potom dostala skvělý nápad, co koupit mámě k blížícím se narozeninám a chtěla jsem to s ní prvně probrat. Tohle rozhodnutí následoval sled událostí, který se ovšem nešel dohromady s mou únavou. Máma mi totiž napsala, že stíhá dojít na chat až v půl desáté. Optimisticky jsem si myslela, že myslí mého (tedy finského) času, žel bohu myslela čas český. Takže čekačka do půl jedenácté. Pak se tam objevila ségra, která se mnou potřebovala nutně probrat jeden Specifickej symbol pro platbu, co potřebovala udělat, ale já nebyla v náladě jí to hledat, tak jsem ji poslala, ať si to najde sama. Ovšem nedošlo mi, že tam bude tvrdnout a hledat a já tímpádem budu marně čekat na mámu. Došlo to do bodu frustrace z čekání, ségra nereagovala na zprávy na chatu (asi jak byla zabraná do hledání toho čísla) a já už pak byla tak unavená a naštvaná, až jsem se rozbrečela....
Takže takhle, vážení přátelé, ne! Pokud byste někdy začínali s Dukanem, tak proboha v den, kdy máte mírný program a budete si moct dovolit jít do postele kdykoliv, hlavně si nic nedomlouvejte na večer a v klídku zaplujte do postele. Tělo se s tím musí probrat. Musím přiznat, že ten večer vzhledem k té únavě, doplněné o první příznaky ketózy to bylo opravdu hrozné. No...pozdě bycha honiti.
Druhý den už byl snadnější, únava mě dostihla až v jednu hodinu dopoledne, pachuť v puse už se taky trochu zlepšila, příznaky ketózy sice ještě byly, ale už se to měnilo k lepšímu. Navíc jsem si vzpomněla, že vlastně existují bílkovinové těstoviny tzv. Štíhlé nudle:-) Když jsem se o nich na jaře dočetla, tak jsem moc nechápala, k čemu by byly dobré, ovšem teď jsem moc ráda, že jsem si na ně vzpomněla. Okamžitě jsem začala hledat na internetu, jestli něco takového máme taky ve Finsku a objevila jsem, že jeden e-shop pro lidi, co se vyhýbají uhlohydrátům, tu tyhle těstoviny vedet, takže hned dnes odpoledne musím něco objednat:-)
Večer jsem šla na koncert švédské skupiny Kent, tady v Turku v Linnanpuisto :-) Bylo to super. I když jsem šla sama a měla jsem ještě pořád lehkou ketózu, takže se mi trochu motala hlava a měla jsem pořád žízeň a tímpádem strach pít, protože bych musela pořád lítat na toitoiky (což jsem vyřešila špatně - nepitím moc), tak jsem to nakonec fyzicky zvládla na jedničku (tady poznámka č.2 - nezačínejte dietu, když jdete na takovouhle akci :-D je to fakt náročný!). Koncert byl na jedničku, precizní zvuk, naprosto fantastické světla, jako ta show, co dokázali jen správným osvětlením, to bylo něco neuvěřitelného. A asi nejlepší byl ale začátek, kdy v podstatě zahájili koncert ve zkušebně - na pódiu byla sestavena malá zkušebna, kterou postupně technici během prvního songu rozebírali. Fotku případně dodám později, bylo to super:-) Na to, že švédsky neumím, jen rozumím některá náhodná slova a tímpádem jsem nerozuměla cca. 95% toho, co se na koncertě zpívalo či mluvilo, tak se mi to opravdu moc líbilo...prostě...je to opravdu tak, že jazyk není až tak důležitý, když jsou lidi na stejné vlně :-)
A dnes tedy jedu už třetí den...už to začíná být snadnější, zvládám to už snáze, ketoza už asi taky ustupuje. Vzhledem k tomu, že už budou dvě hodiny a zatím mi není tak podivně, jako mi bylo včera, tak bych řekla, že začínám překonávat nejhorší :-) Super!
S Dukanem jsem začla teď v pondělí 19.8.. První den byl opravdu dost náročný, protože mi nebylo dobře už v noci - asi tělo stresovalo s předstihem, nebo nevím...takže jsem už do práce došla docela slabá a hlava se mi motala a do toho pod neustálým přílivem bílkovin, ale ne sacharidů, jsem se začala cítit ještě slabější. Takže jsem došla potom z práce domů, v zoufalství do sebe nacpala další bílkoviny (rybu ve vlastní štávě a kousek salámu 91% masa) a šla si jakože lehnout. Samozřejmě jsem byla tak vyřízená, že jsem nemohla usnout a to bych bývala toho šlofíka ráda.
Nakonec jsem se tedy rozhodla zkusit se podívat na nejnovější díl True Blood, k tomu si dát čaj, pak si chvíli číst a doufat, že potom brzo usnu. K mé smůle jsem potom dostala skvělý nápad, co koupit mámě k blížícím se narozeninám a chtěla jsem to s ní prvně probrat. Tohle rozhodnutí následoval sled událostí, který se ovšem nešel dohromady s mou únavou. Máma mi totiž napsala, že stíhá dojít na chat až v půl desáté. Optimisticky jsem si myslela, že myslí mého (tedy finského) času, žel bohu myslela čas český. Takže čekačka do půl jedenácté. Pak se tam objevila ségra, která se mnou potřebovala nutně probrat jeden Specifickej symbol pro platbu, co potřebovala udělat, ale já nebyla v náladě jí to hledat, tak jsem ji poslala, ať si to najde sama. Ovšem nedošlo mi, že tam bude tvrdnout a hledat a já tímpádem budu marně čekat na mámu. Došlo to do bodu frustrace z čekání, ségra nereagovala na zprávy na chatu (asi jak byla zabraná do hledání toho čísla) a já už pak byla tak unavená a naštvaná, až jsem se rozbrečela....
Takže takhle, vážení přátelé, ne! Pokud byste někdy začínali s Dukanem, tak proboha v den, kdy máte mírný program a budete si moct dovolit jít do postele kdykoliv, hlavně si nic nedomlouvejte na večer a v klídku zaplujte do postele. Tělo se s tím musí probrat. Musím přiznat, že ten večer vzhledem k té únavě, doplněné o první příznaky ketózy to bylo opravdu hrozné. No...pozdě bycha honiti.
Druhý den už byl snadnější, únava mě dostihla až v jednu hodinu dopoledne, pachuť v puse už se taky trochu zlepšila, příznaky ketózy sice ještě byly, ale už se to měnilo k lepšímu. Navíc jsem si vzpomněla, že vlastně existují bílkovinové těstoviny tzv. Štíhlé nudle:-) Když jsem se o nich na jaře dočetla, tak jsem moc nechápala, k čemu by byly dobré, ovšem teď jsem moc ráda, že jsem si na ně vzpomněla. Okamžitě jsem začala hledat na internetu, jestli něco takového máme taky ve Finsku a objevila jsem, že jeden e-shop pro lidi, co se vyhýbají uhlohydrátům, tu tyhle těstoviny vedet, takže hned dnes odpoledne musím něco objednat:-)
Večer jsem šla na koncert švédské skupiny Kent, tady v Turku v Linnanpuisto :-) Bylo to super. I když jsem šla sama a měla jsem ještě pořád lehkou ketózu, takže se mi trochu motala hlava a měla jsem pořád žízeň a tímpádem strach pít, protože bych musela pořád lítat na toitoiky (což jsem vyřešila špatně - nepitím moc), tak jsem to nakonec fyzicky zvládla na jedničku (tady poznámka č.2 - nezačínejte dietu, když jdete na takovouhle akci :-D je to fakt náročný!). Koncert byl na jedničku, precizní zvuk, naprosto fantastické světla, jako ta show, co dokázali jen správným osvětlením, to bylo něco neuvěřitelného. A asi nejlepší byl ale začátek, kdy v podstatě zahájili koncert ve zkušebně - na pódiu byla sestavena malá zkušebna, kterou postupně technici během prvního songu rozebírali. Fotku případně dodám později, bylo to super:-) Na to, že švédsky neumím, jen rozumím některá náhodná slova a tímpádem jsem nerozuměla cca. 95% toho, co se na koncertě zpívalo či mluvilo, tak se mi to opravdu moc líbilo...prostě...je to opravdu tak, že jazyk není až tak důležitý, když jsou lidi na stejné vlně :-)
A dnes tedy jedu už třetí den...už to začíná být snadnější, zvládám to už snáze, ketoza už asi taky ustupuje. Vzhledem k tomu, že už budou dvě hodiny a zatím mi není tak podivně, jako mi bylo včera, tak bych řekla, že začínám překonávat nejhorší :-) Super!
Tilaa:
Blogitekstit (Atom)